Stát se prvorodičkou

Prvorodičku čeká nevýslovná radost, naprosté vyčerpání a nezměrné, hluboké změny. Je to vzrušující cesta učení a lásky.

Jedna prvorodička sdílí příběh své úžasné cesty.

Poznámka: Než se stanete prvorodičkou, musíte se svým partnerem probrat, jak přidání dítěte do směsi změní váš život.

Před mnoha lety jsem cestoval dolními útrobami Joburg CBD s několika kolegy, kteří byli oba poměrně čerstvě po porodu. Povídali si o věcech na porodním oddělení, když se jeden zeptal druhého: „Ty jsi trhal, nebo řezali?“

„Ach,“ řekl ten druhý nenuceně, „nakonec mě museli podříznout.“

Až do této chvíle jsem se více zajímal o body zájmu z dávných prázdnin strávených v Joburgu. S radostí jsem hledal na obloze Carltonovu otáčející se restauraci a kluziště, dokud jsem to neuslyšel, rychle jsem sundal hlavu z její horizontální polohy, na kterou Carlton viděl, a sedl jsem vzpřímeně, hlava se vznášela mezi předními opěrkami hlavy. „Co tím myslíš, pořezali tě?“ (Nepříjemné ticho.)

„Ach ne,“ říkám „určitě ne, to nemůžeš myslet…“. Začínám sténat hrůzou. Mladší z dvojice začne zběžně vysvětlovat, aby byl starším rychle sestřelen.

„Nesdílejte tyto informace s ženami, které ještě nejsou těhotné,“ říká jí.

„Proč?“ protestuji. „Začínalo to být zajímavé, a když jsem to slyšel, nemám v plánu někdy otěhotnět.“

„Přesně tak,“ řekl starší.

Velká očekávání

Takže dalších devět let jsem ho držel v kondomu. Pak jsem zapomněla na svůj strach a otěhotněla. Byla jsem pateticky vděčná za devítiměsíční odklad, abych si zvykla na myšlenku, že budu něčí matka. Tato myšlenka způsobila, že bolest při porodu bledla v bezvýznamnost. Chtěla jsem být matkou! Prvorodička. Ale jaká bych byla matka?

Sedím, moje zvětšené břicho vzácně balancuje na okraji nádrže Silvermine v Kapském Městě, mém domově daleko od domova. Tady plavu, chodím na túry a jezdím na horském kole k radosti svého srdce. Jsem v těhotném rozjímání a obracím se, abych se podělil o své úvahy se svým přítelem Samem.

„Víš, Sam,“ říkám, „nebudu jednou z těch matek, které se vždycky bojí.“ Ne, řeknu: „Hej, Same, cokoli, vezmi dítě na lilu doprostřed nádrže.“ Chci říct, ahoj, na dobrodružství není nikdy příliš brzy.“

Sam vypadá potěšeně vyhlídkou na to, že bude mít pohodovou kamarádku s maminkou, o kterou se může starat. Takže během několika příštích měsíců jsem shromáždila více předpojatých představ o sobě jako o matce. Držím je pevně celé měsíce, někdy sbírám nové nápady, abych je doplnil do svých rostoucích zásob.

Přichází den

Potom, o mnoho měsíců později, kolem půlnoci, když jsem ucítila první kontrakci, jsem pomalu uvolňovala své pevně držené myšlenky. Cítil jsem, jak se mi rozvíjí mysl a věděl jsem, jakou naprostou ztrátou času bylo mé plánování. Pomalu jsem sešel ze schodů, dotýkal se povrchů, narovnával obraz, obdivoval noční oblohu ze zadních dveří, zaléval nedaleký jasmín a pak sáhl po telefonu.

„Okamžitě přijď,“ bylo mi řečeno, a tak jsme se v hluboké noci vydali vstříc naší budoucnosti – na kterou jsem byl připraven, ale tak úplně nepřipravený.

Když mi položili syna na hruď, naše oči se setkaly a mnou projel ohromující pocit. Konečně tu byl – dorazila osoba, na kterou jsem celý život čekala, a teprve teď jsem začala poznávat, co je to láska. Teprve teď jsem se začala rozhodovat o tom, jakou mámou bych chtěla být.

Nádherný nový svět

Vím, že nejsem sama se svým pocitem úžasu a radosti z nově nalezeného mateřství. Takže, abych získal nějakou perspektivu, ptám se své kamarádky Sarah (ostřílené právničky a přímé řečnice), jak ji mateřství změnilo. „Myslel jsem si, že budu přísný (to jsme všichni dělali!), ale já jsem jen obyčejný. Je to úžasné, cítím se úplně jinak, když je Danielovi sedm a ne sedm týdnů. Láska je ohromující.“

Jeanne, jejíž dceři jsou tři a tři čtvrtě roku, mluví o pocitu úžasu nad touto novou bytostí, který pokračuje každý den, zatímco pro Kate se život (v jednom ohledu) zpomalil v tom, že každá květina, brouk, mravenec, pavouk, čepel trávy a ptáků bylo zkoumáno a mluvilo se o nich.

„Nyní vidím naši zahradu úplně jinýma očima – a přišel jsem na to, co žere mou trávu.“

Jiná matka mi říká, že má nyní mnohem silnější pocit vlastní smrtelnosti. „Už nejsem tou nejdůležitější věcí ve svém vesmíru,“ říká, „to místo zaujal malý kluk, který mi láskou obrátí srdce vzhůru nohama. Je to moje zodpovědnost a moje absolutní radost, a když vidím svého manžela ve svém dítěti, moje srdce taje.“

Změny

Pak jsou tu ovšem praktické změny, na které vás žádná kniha ani moudrá rada nikdy nepřipraví. Velmi brzy si uvědomíte, že váš domov, vaše auto, kabelka a váš životní styl už nikdy nebudou jako dřív.

Kate mi říká, že ještě nikdy nezabalila a nevybalila tolik tašek, polic, zásuvek a krabic na hračky, aby je o hodinu později zase balila. Říká, že chození v noci nabralo neurčitý pocit zoufalství.

„Asi po 22:30, když si děláte absolutní legraci (a víte, že si to zasloužíte), uvědomíte si, že se další den připravujete na katastrofu. V 6 hodin ráno se ztrácí veškerá naděje na spánek, takže každá minuta strávená na párty je další minutou lítosti. Je to rozhodně horší než zákaz vycházení pro dospívající.“

Takže změny jsou skutečně hluboké a pocity nejsou něčím, na co by vás mohla připravit žádná třída, příručka nebo kniha. Ale pro mě nikdy nebyl život lepší.